České hrady
Rabí
Největší hradní zříceninou v Čechách je hrad Rabí. Patří mezi
objekty s bohatou architektonickou minulostí, neboť prodělal řadu
přestaveb a rozšiřování. Nejstarší částí hradu z doby po roce 1300 je
mohutná hranolová věž s úzkým parkánem a zevním ohrazením. Na přelomu
14. a 15. století byly vybudovány další obytné a
hospodářské budovy,
hrad byl opevněn druhým předhradím. V poslední stavební fázi bylo
vybudováno rozsáhlé dělostřelecké opevnění s baštami. Přestože tento
hradební okruh zůstal nedokončen, patří na svoji dobu k nejvyspělejším
obranným systémům ve střední Evropě. V roce 1420 byl hrad dobyt Janem
Žižkou a v roce 1421 zde husitský hejtman přišel při obléhání o své
druhé oko. V hradním
sále je umístěna expozice středověkých kachlů s replikou pozdně
gotických kachlových kamen a dále archeologické nálezy z přelomu 15.a
16. století.
Sloup
Rozsáhlý skalní hrad vybudován na konci 13. století, nejčastěji v
držení rodu Berků z dubé. Roku 1445, v době držení Mikešem Pancířem ze
Smolna dobyt a vypálen vojskem lužického Šestiměstí. Zpustl v letech
třicetileté války.
Okolo roku 1690 zde založil hrabě Ferdinand Hroznata Kokořovský barokní
poustevnu. Byla vybudována rozlehlá sklalní kaple, zaklenuté koridory a
skalní terasy.
Od 18. století začal být areál hradu využíván sloupskou větví rodu
Kinských jako romantické výletní místo. V této době byla dokončena jeho
nynější podoba.
Trosky
Dominantu Českého ráje tvoří zbytky věží hradu
Vartemberků ze 14.
stol., umístěné na dvou čedičových skalách (nižší zv. Baba, vyšší
Panna). Hrad několikrát obléhán, dobyt naposled r. 1648, kdy sloužil
jako pevnost Švédů. Postupně pustl, až se změnil ve zříceninu, která
byla znovu zhodnocena v období romantismu. Základní informace o
historii hradu. Vyhlídka pod věží Pannou. Hrad částečně v opravě se
zahájením výstavby schodiště na věž Babu.
Křivoklát
Hrad Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů
českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Za
panování Přemysla Otakara II. a Václava II. vznikl rozsáhlý, velkolepý
královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později
velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl několikrát
těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce
poklesl. V 19. století nechali Fürstenberkové hrad v romantickém duchu
restaurovat.
Někdejší oblíbené lovecké sídlo hned několika českých panovníků
má pozoruhodné hradní interiéry s mnoha dochovanými prvky středověké
výzdoby. Monumentální Velká věž ukrývá lovecké zbraně a další exponáty
spojené s historií lovu. K zajímavým prostorám rovněž patří nádherná
hradní kaple a rozměrný pozdně gotický sál s expozicí sochařského
umění. V hradu se nalézá také cenný soubor gotických deskových maleb a
plastiky, v dalších hodnotných interiérech si lze prohlédnout sbírky
pořízené Fürstenberky v 19. a na počátku 20. století včetně obrazů a
rozsáhlé knihovny. Na Křivoklátě je k vidění také bývalé vězení a
mučírna a zcela odlišným dojmem působící černá kuchyně ve věži zvané
Huderka s vyhlídkovou terasou.
Karlštejn
Hrad, jehož postavení mezi českými hrady je
výjimečné, a to nejen historickým významem, ale i jeho mohutností a
architekturou. Založil jej roku 1348 český král Karel IV. (v roce 1355
korunován na římského císaře). Hradu připadla úloha dobře zabezpečené
schránky korunovačních insignií a nejcennějších relikvií římské říše.
Hrubá
stavba Karlštejna trvala přes deset let, vnitřní úpravy kaple
svatého Kříže se protáhly až do roku 1365. Hradní opevnění mělo ve své
době odolat jakýmkoli útokům a to se skutečně potvrdilo v roce 1422,
kdy Karlštejn marně obléhali Pražané. Na konci 16. století ještě byly z
příkazu císaře Rudolfa II. opraveny poškozené hradní budovy, ale přesto
v té době již počínal postupný úpadek Karlštejna. Roku 1619 byly
odvezeny korunovační klenoty i s archivem do Prahy, v roce 1620 posádka
vydala hrad vojsku Ferdinanda II. bez boje a roku 1648 dobyli hrad
Švédové. Třebaže chátrání hradu pokračovalo, uvědomovali si nejen čeští
vlastenci, ale i majitelé hradu - habsburští panovníci - historický
význam Karlštejna. Císař František II. i jeho syn Ferdinand proto
nechali nejvíce postižené části opravit. Po roce 1853 dozor nad těmito
pracemi převzala nově založená Centrální komise na ochranu památek se
sídlem ve Vídni. Dnešní podobu získal Karlštejn při puristické úpravě v
letech 1887-1899. Základní stavební plány navrhl profesor Friedrich
Schmidt, s přihlédnutím ke stanoviskům dalších odborníků však byly
pozměněny Josefem Mockerem, který současně vykonával vrchní dohled nad
probíhajícími pracemi.
Jednotlivé části hradu jsou umístěny do různých výškových
úrovní, které vyjadřují jejich význam. Hradu dominuje masivní hranolová
věž zvaná Velká, jejíž půdorys má strany 25 a 17 metrů. Průměrná síla
zdiva je 4 metry, na severní straně dokonce přes 6 metrů. Hlavním
prostorem této věže a celého hradu je kaple sv. Kříže. Její stěny obíhá
ve spodní části pás s broušenými polodrahokamy, vsazenými do
pozlaceného štuku. Čela kleneb vyplňují deskové obrazy, převážně od
Mistra Theodorika, které jsou gotickými malbami světového významu.
Unikátní soubor 129 maleb, představuje "veškeré vojsko nebeské",
ideální nebo přibližné podobizny světců, svatých papežů a biskupů,
rytířů thébské legie, svatých vládců a církevních učitelů. Tyto díla
navrhnul a většinu z nich namaloval Mistr Theodorik, "dvorní malíř"
Karla IV. Výzdobu kaple doplňují nástěnné malby. Klenba je celá
pozlacena a pokryta čočkami z benátského skla.
Hrad Karlštejn je zpřístupněn denně
kromě pondělí od 1. března do 25. listopadu a ve dnech 25. až 31.
prosince. Hromadné návštěvy hradu a dále pak všechny, tj. i jednotlivé
návštěvy trasy č 2 (s kaplí sv. Kříže) je nutno objednat na tel. 274
008 154 až 274 008 156.
Výsledný dojem z návštěv hradu: velmi dobrý.
Impozantní hrad prakticky ve všech kategoriích. Bohužel, každý
návštěvník Karlštejna se musí smířit s faktem, že se jedná o
nejnavštěvovanější hrad České republiky a soukromí si zde rozhodně
nevychutnáte. Při cestě od parkoviště k hradu je nutno ignorovat velké
množství stánků a obchodů se snaživými prodavači. Organizaci prohlídek
na Karlštejně zvládají - i při tom náporu - velmi dobře, čeká se sice
vždy, ale jen přiměřenou dobu.
Helfenburg
Zdaleka viditelný hrad založili roku 1355 Rožmberkové, kteří
jeho hradby posilovali ještě v 2. polovině 15. století. Koncem 16.
století však hrad opustili a v průběhu dalších století se změnil na
zříceninu. Ve dvacátém století byly jeho hradby a budovy částečně
obnoveny. Z vysoké válcové věže je pěkný výhled do okolí a zajímavý je
rovněž pohled dolů na fortifikační systém hradu.
Kašperk
Po celá staletí vévodí svou siluetou okolní krajině zdaleka
viditelný hrad Kašperk. Jméno tohoto nejvýše položeného královského
hradu v Čechách vzniklo českým zkomolením z původního Karlsberg -
Karlova Hora. Z výšky 886 m. nad mořem k sobě poutá pozornost mnoha
návštěvníků tohoto krásného koutu Šumavy.
Založení hradu velmi úzce souvisí s rýžováním zlata a s rozvojem jeho
hlubinné těžby v horním Pootaví. Nedaleké Kašperské Hory - tehdy
nazývané Reichenstein, později Bergreichenstein - byly již ve 14.
století
významným horním městem a ze zdejších dolů plynuly do královské
pokladny nemalé zisky.
Císař a král Karel IV. usiloval také o vytvoření důležitého obchodního
spojení Čech s okolním světem. Značné úsilí proto v té době věnoval
rozvoji a rozšíření tzv. Zlaté stezky, která směřovala nepřístupnými
šumavskými hvozdy z jihozápadních Čech do bavorského Pasova.
Jak rostl hospodářský význam zdejšího kraje, rostly i reálné důvody pro
jeho bezprostřední ohrožení. Za vlády prvních dvou Lucemburků na českém
trůně totiž panovalo trvalé politické napětí se sousedním Bavorskem.
Ochrana zdejšího území před případným nepřátelským vpádem se stala
nutností. Roku 1356 proto přikázal Karel IV. svému staviteli Vítovi,
řečenému Hedvábný, aby zde postavil pevný strážný hrad. Vlastní stavbu
však pravděpodobně vedl Michal Parléř, bratr známějšího Petra Parléře.
Staveništěm se stal strmý výběžek Ždánovské hory a základ mohutné
stavby byl dokončen již roku 1361, tedy za pouhých pět let.
Jihovýchodním směrem nedaleko od hradu jsou ještě dnes zbytky kamenné
stavby zvané Pustý hrádek, která bývala považována za předchůdce hradu
již ze 12. nebo ze 13. století. Ve skutečnosti jde o zbytky
předsunutého opevnění vlastního hradu.
Po dokončení hrad nespravovala přímo královská komora, ale pronajímala
jej takzvaným zástavním držitelům. Těm bylo roku 1361 uděleno i právo
nejvyšší soudní pravomoci v Prácheňském kraji, tedy právo pečovat o
veřejný pořádek, bezpečnost a stíhat provinilce. Prvním držitelem hradu
byl, údajně až do císařovy smrti roku 1378 , přítel Karla IV., pražský
arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. V době Očkova
držení hradu byla dokončena i Zlatá stezka.
V průběhu dalších let byl hrad ponecháván neustále v zástavě a držitelé
se poměrně často střídali. Např. v letech 1411 až 1454 přešel do držení
rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. ec Petr, královský mincmistr, i
jeho stejnojmenný syn patřili mezi přívržence kalicha. Díky jim se
Kašperk nikdy nestal terčem pustošivých husitských útoků. Ostatně ani
ve své další historii nebyl tento šumavský hrad nikdy dobyt.
Přestože se zástavní držitelé střídali, hrad vyžadoval pravidelnou
údržbu. Až ve stejném roce, kdy hrad přebírali Zmrzlíkové ze Svojšína,
tedy v roce 1411 nařídil král Václav IV. prostavět na hradě 200 kop,
větším dílem nejspíš na jeho náročné údržbě. Když další ze zástavních
držitelů hradu, Zdeněk ze Šternberka zorganizoval roku 1465 proti králi
Jiřímu z Poděbrad panskou jednotu, byl do tohoto odboje zapojen i
Kašperk. Obležen však nebyl, lze tedy předpokládat, že byl udržován v
dobrém, odolném stavu.
Problémy s náročnou údržbou hradu však pokračovaly dále a proto čas od
čas byl král nucen povolit zástavnímu držiteli proinvestovat nemalou
sumu na jeho náročné údržbě. Aby Kašperk nesešel v průběhu dalších let,
musel další z významných držitelů hradu, místokancléř a významný
stoupenec krále Ferdinanda I. Jiří z Lokšan, vynaložit nezjištěnou
finanční částku. Lze předpokládat, že Jiří z Lokšan hrad v skutku
udržoval v dobrém stavu, neboť i s rodinou často pobýval na hradě
samotném nebo v domě v Kašperských Horách. V roce 1547 za pokusu o
odboj českých stavů proti Ferdinandovi nechal Jiří hrad obsadit ke
králově potřebě svými lidmi, aby tudy mohlo bez překážek táhnout na
pomoc vojsko z Bavor. Ferdinand I. Jiříka odměnil výměnou Kašperka za
výnosnější Březnici.
S postupujícími desetiletími však hrad přestal plnit své původní
poslání a roku 1584 započala královská komora zdejší panství
rozprodávat. Jeho zbytky pronajímala městu Kašperské Hory a v roce 1614
císař a král Matyáš pronajal městu i samotný hrad. V roce 1616 či 1617
hrad, který byl až dosud vždy hradem královským, kašperskohorským
prodal.
V té době byl Kašperk již značně sešlý a ani zamýšlené opravy jej
nemohly uvést do původního stavu. To jej možná uchránilo před úplným
zbořením, které vojenská kancelář císaře a krále Ferdinanda III. v roce
1655 nařídila provést na většině pohraničních hradech v Čechách ze
strachu, aby se nestaly útočištěm nepřátel moci habsburské dynastie. Na
druhou stranu se však městští zastupitelé necítili povinni o hrad se
nadále starat a tak ho s klidem nechali chátrat, neboť pro ně bylo
zajímavé pouze panství s hradem spojené. Ferdinandova nařízení využili
spíše k přeměně Kašperka na malý veřejný kamenolom.
Nový romantický zájem o hrad jako zříceninu povstal od druhé poloviny
19. století. Roku 1861 městská rada započala aspoň s nejnutnějším
zabezpečením hradní zřícenuny. Počátkem 20.století obec dokonce žádala
vídeňské ministerstvo kultu a vyučování o subvenci 2500 Korun na
rozsáhlejší udržovací práce. Pro vážné pochyby o serióznosti celého
projektu však byla tato smělá žádost zamítnuta. Po světové válce se
rozpadající zříceninu pokoušela zachránit kašperskohorská městská rada
ve spolupráci s místním okrašlovacím spolkem. Po skončení druhé světové
války začal hrad opět chátrat.
Teprve od počátku 70. let 20. století začal stát prostřednictvím
příslušného památkového ústavu usilovat o záchranu a následné
zpřístupnění této středověké památky. Toto úsilí bylo završeno počátkem
90.let, kdy byl hrad zpřístupněn široké veřejnosti. Zhruba ve stejné
době však město Kašperské Hory zažádalo o navrácení svého historického
majetku a tak od roku 1994 je vlastníkem i provozovatelem Kašperka
město Kašperské Hory.
Pernštejn
Pernštejn, skrytý v lesích východního okraje Českomoravské
vrchoviny, patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším moravským hradům. Od
poloviny 13. století byl sídlem rodu pánů z Pernštejna, který dlouhá
staletí hrál důležitou roli v politickém dění českého království.
Gotický hrad byl až do poloviny 16. století několikrát přebudován a
především rozšiřován.
Původní dispozice se tak ztrácí v pozdějších přístavbách,
které působí velmi malebným a zároveň monumentálním dojmem. Tato pozdně
gotická a raně renesanční podoba hradu nebyla dotčena pozdějšími
přestavbami a je ojedinělým dokladem organických přeměn středověké
pevnosti na luxusnější renesanční reprezentativní sídlo, neztrácející
nic na obranyschopnosti.
Na průvodcovské trase si návštěvníci prohlédnou obdivuhodnou
architekturu jednotlivých hradních částí a v interiérech, značně
rozdílných vybavením i výzdobou, sledují vývoj šlechtického sídla od
jednoduchého hradu přes pozdně gotickou pevnost, renesanční palác,
barokní, rokokovou a klasicistní rezidenci až po romantismus poloviny
19. století.
Výsledný dojem z návštěv Pernštejna: výborný.
Impozantní hrad. Když se k němu přichází, ohromuje svou mohutností. Po
kamenité cestě přijdou návštěvníci do centrální části, kde je výškový
dojem z architektury ještě zesílen. V letních měsících začíná prohlídka
hradu šermířským soubojem dvou rytířů. Návštěvníci Pernštejna se
postupně seznamují s architekturou různých stylů, od 15. do 19.
století. Začínají v gotických interiérech nejstarších zpřístupněných
částí hradu, v dalších místostech se však přesunují do stále mladší
doby, až skončí v romantickém období.
Pokud se Vám naše stránka líbí, napište nám
