Pěna dní
dramatizace románu Borise Viana
scénář a režie: Alexej Kokorev
inspice: Miloslava Velíková
hudba: Martin Čegan j.h.
Osoby a obsazení:
Colin - Petr Pokorný
Chloé, jeho žena - Tereza Velíková j.h.
Nicolas, jejich kuchař - Michal Černík nebo Jan Šimek
Chick, sběratel Jean-Sol Partra - David Bracháček
Alise, jeho přítelkyně - Petra Klabouchová
Nicolasova neteř Isis, jejich přítelkyně - Marie Kovandová
Koriolán Desmaret, čestný teplouš a profesor Mišmaš, lékař - Ladislav Holík
Pegas Desmaret, čestný teplouš a Kočka a Srdcerváč - Markéta Mikitová
pan Dědkan, zástupce církve a Starožitník a Knihkupec - Tomáš Purma
nebo
pan Dědkan, zástupce církve - Jan Blumenstein, Starožitník - Jiří Dubský, Knihkupec - Lukáš Kovárník
Jean-Sol Partre, filosof - Tomáš Hlaváček
Myš - Petra Pivničková
Colinův byt:
Hudba Zvuk vody tekoucí do vany Temné jeviště se rozsvítí, barevné projekce, za průsvitnou stěnou stojí Colin s deštníkem v ruce a sprchuje se. Vylézá z vany, odkládá deštník, několikrát dupne - proráží díru ve vaně. Zvuk odtékající vody Bere si dlouhou osušku a balí se do ní. Přijde na jeviště, pročesává si vlasy, sedne si a jakoby se díval do zrcadla, prohlíží si obličej. Nůžkami na nehty si přistřihne víčka, aby vypadal tajemněji. Utře si osuškou každé místo na těle i mezi prsty na nohou. Odchází se obléci.
Místností proběhne Myš.
Přichází kuchař Nicolas, v ruce kuchařskou knihu a dálkové ovládání. Ovládá různými směry. Zvuky kuchyně. Přichází oblečený Colin.
Colin: Bude to dobré ?
Nicolas: O tom pán nemusí pochybovat. Krůtička byla bezvadně prorostlá.
Colin: Jaký bude předkrm ?
Nicolas: Božínku, pro jednou nic nového. Připravil jsem plagiát Gouffého.
Colin: To jste si nevybral nejhoršího učitele. A kterou část jeho díla hodláte reprodukovat ?
Nicolas: Píše se o tom na straně 638 jeho kuchařské knihy. Je to zapékaná úhoří paštika s česnekem a kapřím mlíčím (na Colina) Nemohl jsem říz česneku vybrousit tak, jak bych býval chtěl, máme moc opotřebovaný brousek.
Colin: Dám jej vyměnit. Myslím, že to bude Chickovi chutnat.
Nicolas: Nemám to potěšení pana Chicka znát, ale když mu to nebude vyhovovat, připravím příště něco jiného, což mi umožní určit takřka s úplnou jistotou prostorový řád jeho chutí a nechutí.
Colin: Souhlasím. Tak já zas jdu, Nicolasi. Připravím na stůl.
Oba odcházejí, každý na jinou stranu. Colin přichází, rovná na stůl příbory. Zvonek Colin odchází otevřít. Přichází s Chickem.
Chick: Jak se máš ?
Colin: Děkuji a ty ? Sundej si pršák a pojď se podívat, co dělá Nicolas.
Chick: To je tvůj nový kuchař ?
Colin: Ano, vyměnil jsem ho s tetičkou za toho bývalého a kilo belgické kávy.
Chick: Jsi s ním spokojen ?
Colin: Zdá se, že svému řemeslu rozumí. Je to žák Gouffého.
Chick: (zděšeně) Toho s tím kufrem ?
Colin: Ale kdepak, hlupáčku. Julese Gouffého, toho známého kuchaře.
Chick: Ach tak, to víš, já ... Kromě Jean-Sol Partra toho moc nepřečtu.
Přiběhne Myš, očichává stůl. Chick se k ní sehne, pohladí ji. Přichází Nicolas.
Colin: Nicolasi, představuji Vám svého přítele Chicka.
Nicolas: Dobrý den, pane.
Chick: Dobrý den, Nicolasi. Nemáte náhodou neteř jménem Alise ?
Nicolas: Mám, pane, ostatně smím-li k tomu něco dodat, je to hezká mladá dívka.
Chick: Je vám hrozně podobná, až na tu část od pasu nahoru.
Nicolas: Já mám dost široká ramena, kdežto ona je zas lépe vyvinuta ve směru kolmém. Pán mi laskavě promine, že jsem to upřesnil.
Colin: Vida, a už jsme tu skoro jako v rodině. Že máte neteř, Nicolasi, to jste mi myslím neřekl.
Nicolas: Moje sestra se jaksi nevydařila, pane. Studovala filosofii. S takovými věcmi se v rodině hrdé na své tradice nikdo rád nechlubí ...
Colin: Ach tak ... Myslím, že máte pravdu. Každopádně vás chápu. Tak nám ukažte tu úhoří paštiku.
Nicolas: Otevírat troubu zrovna teď by bylo nebezpečné. Mohlo by tam dojít k vysychání v důsledku vniknutí vzduchu méně bohatého na vodní páry než vzduch, který je tam uzavřen.
Chick: Já se raději nechám překvapit, až ji uvidím poprvé na stole.
Nicolas: To mohu pánovi jen doporučit. Smím si dovolit pána požádat, aby mi laskavě dovolil pokračovat.
Colin: Pokračujte, prosím, Nicolasi.
Nicolas odchází.
Colin: Dáš si aperitiv ? Můj pianockteil je hotov, můžeš jej vyzkoušet.
Chick: Běhá dobře ?
Colin: Bezvadně. Dalo to sice fušku, aby všechno do puntíku hrálo, ale výsledek je lepší, nežjsem čekal. Z Black and Tan Fantasy jsem dostal opravdu fantastickou směs.
Chick: Na jakém principu pracuje ?
Colin: Zařídil jsem to tak, aby každé notě odpovídal určitý alkohol, likér, nebo aróma. Pedál forte je na šlehaná vejce a pedál piano na led. Na sodovou vodu potřebuji zahrát trylek ve vysokém rejstříku. Množství je vždy přímo úměrné době trvání.Jestliže zahraješ pomalou melodii, začne působit pojistné zařízení tak, aby se dávka nepřekročila a nevzniklo coctailu zbytečně mnoho, ale aby se zvýšil obsah alkoholu. A podle délky melodie můžeš libovolně ovlivňovat sílu celku, například zredukovat ji na pouhou setinu, abys dostal pomocí laterální regulace nápoj, ve kterém by byly zachyceny všechny harmonie.
Chick: Je to dost složité.
Colin: Všechno je řízeno elektrickými kontakty a relé. O detailech nemluvím, ty znáš. Jinak jen dodávám, že to piano skutečně funguje.
Chick: To je báječné !
Colin: Jen jedna věc je dost ošemetná, totiž pedál forte na šlehaná vejce. Musel jsem tam zamontovat zvláštní seřizovací přístroj, protože jakmile zahraješ něco příliš "hot", padají do coctailu kousky omelety a špatně se polykají. To ještě nějak upravím. Zatím stačí dávat trochu pozor. (k divákům) Na čerstvou smetanu je hluboké g.
Chick: Tak to si hned udělám coctail na Loveless Love. Bude strašný.
Hudba.
Colin: Piano je ještě v komoře, kde jsem si zřídil pracovnu, protože nemá ještě přišroubované ochranné desky. Pojď, jdeme na to. Pro začátek je nařídím na dva coctaily tak asi po dvou deci.
Odcházejí. Hudba. Přicházejí zpátky, v ruce dvě sklenice, které byly až po okraj naplněny chutně vyhlížející směsí.
Colin: Měl jsem jisté obavy. Jednu chvíli jsi zahrál falešnou notu. Naštěstí harmonovala s ostatními.
Chick: Copak to zařízení počítá s harmonií ?
Colin: Ne tak docela. Bylo by to příliš komplikované. Uplatňují se v tom jen některé závislosti. Vypij to a pojď jíst.
Sedají si ke stolu, Nicolas přináší podnos. S noblesou servíruje jídlo.
Chick: Ta úhoří paštika je znamenitá, kdo ti to poradil.
Colin: To Nicolas dostal takový nápad. Jeden úhoř mu každý den leze - či vlastně lezl - potrubím na studenou vodu až do umyvadla.
Chick: No ne, jak to ?
Colin: Vystrčil vždycky hlavu, stiskl do zubů jeho pastu na zuby a celou mu jí vycucl. Nicolas používá výhradně americkou ananasovou pastu, a ta mu zřejmě nedala pokoj.
Chick: Jak ho chytl ?
Colin: Místo tuby tam položil celý ananas. Dokud žral úhoř pastu, mohl ji spolykat a potom zas vtáhnout hlavu nazpátek, ale s ananasem to dobře nešlo, a čím víc se o to snažil, tím hlouběji se mu zuby zarývaly do ananasu. Nicolas ... (zarazí se)
Chick: Co udělal Nicolas ? Colin: Nevím, jestli ti to mám říct, mohlo by ti to pokazit chuť.
Chick: Jen povídej, už jsem ji stejně skoro ztratil.
Colin: V tom okamžiku vběhl Nicolas do místnosti a žiletkou mu uřízl hlavu. Pak otevřel kohoutek a to ostatní vyplavalo ven.
Chick: To je vše ? Dej mi trochu té pasty. Třeba má v potrubí početnou rodinu.
Colin: Nicolas teď nalíčil malinovou pastu, uvidíme, co to udělá ... Ale poslyš, ta Alise, o které jsi mluvil ...
Chick: Zrovna na ni myslím. Setkal jsem se s ní poprvé na přednášce Jean-Sol Partra. Leželi jsme oba na břiše pod pódiem a přitom jsme se seznámili.
Colin: Jaká je ?
Chick: Nedovedu ti ji přesně popsat ... Je hezká.
Colin: (roztouženě) Ach ...
Nicolas přináší další chod.
Colin: Sedněte si k nám, Nicolasi, jak už jsem řekl, jste přece skoro členem rodiny.
Nicolas: Ale nejdřív se postarám o myši, nemá-li pán nic proti tomu. Za chvíli jsem tady, krůta je rozkrájená ... šťáva je tuhle.
Colin: To budeš koukat, je to smetanová omáčka s mangem a s jalovcem zašitá v závitcích z prokládaného telecího masa ... Zatlačíš na to a ono to vyteče ven.
Chick: To je ohromné.
Nicolas přichází a krmí Myš.
Colin: Nemohl bys mi vysvětlit, jak jsi tam s ní navázal známost ? Chick: Proč ne ... ?
Chick vleze pod stůl, vynoří se pod ubrusem s Alise.
Chick: Máte ráda Jean-Sol Partra ?
Alise: Ano.
Chick: Já také. Sbírám jeho díla.
Alise: Já také.
Chick: ...
Alise: Já také .
Chick: ...
Alise: Já také.
Chick: ...
Alise: Já také.
Chick: Jsem do vás velice zamilován.
Alise: Och ...
Colin: Existencionalistický pokus se nevydařil.
Chick: Já jdu tamdudy.
Alise: Já ne, já zas tamtudy.
Colin: To je ohromné !
Chick: Já také.
Colin: Jak to všechno skončilo ?
Chick: Je čas už jít do postele ...
Chick vyleze zpod stolu, Alise zmizí pod ubrusem.
Chick: Zítra s ní jdu bruslit, je neděle. Nepůjdeš s námi ? Domluvili jsme se na dopoledne, dokud tam nebude tolik lidí. Dost mě to štve, protože bruslím špatně, ale aspoň si budeme moci pohovořit o Jean-Sol Partrovi.
Colin: Půjdu také, přijdu i s Nicolasem ... Třeba má těch neteří víc.
Brusliště:
Hudba. Přední část jeviště, vzadu tma. Všude spousta bruslařů, těžko se sobě vyhýbají, provádějí různé, až kraslobruslařské variace
Colin: Neměls nějaké potíže s tou paštikou ?
Chick: Ani mi o tom nemluv. Lovil jsem ve svém kohoutku celou noc, abych se přesvědčil, jestli v něm není nějaký úhoř. Ale mám tam jenom pstruhy.
Colin: Nicolas si s tím bude umět poradit. (k Alise) Máte neobyčejně schopného strýčka.
Alise: Je pýchou rodiny. Maminka je celá nešťastná, že si vzala za muže jen profesora matematiky, zatímco bratříček to dotáhl v životě tak daleko.
Colin: Váš otec je profesorem matematiky ?
Alise: Ano, přednáší na Collége de France. A je členem Akademie nebo něčeho takového ... Je to k pláči ... v osmatřiceti letech. Musel se asi hodně snažit. Naštěstí je tu ještě strýček Nicolas.
Chick: Neměl sem ráno příjít ?
Colin: Myslím, že přijde později, vzal si dnes ráno něco do hlavy ... Nechtěli byste jít oba ke mně na oběd ? Uvidí se aspoň, co to bylo ...
Chick: To je ohromné, ale jestli si myslíš, že ti na to skočím, tak sis to špatně vypočítal. Musíš si nejdřív najít nějakou dívku, abychom byli do páru. Nedopustím, aby Alise šla k tobě sama, ty se svými harmoniemi a pianocktailem bys ji mohl svést, a to bych nechtěl.
Colin: Prosím tě, ... slyšíte, co říká .. ?
Kolem proletí bláznivý bluslař, vrazí do Colina.
Colin: Jezdit tak rychle by se mělo zakázat.
Bláznivý bruslař se rozplácne o protější stěnu kluziště. Všichni se otočí a pokřižují.
Alise: Nicolas už jde !
Chick: A tamhle je Isis.
Colin: Dobrý den, Isis. Představuji vám Alise. Alise, to je Isis. Chicka znáte.
Isis: Jsem ráda, že jsem se s vámi setkala. Příští týden odpoledne bude u nás menší oslava. Dupont má narozeniny.
Colin: Kdo, Dupont ?
Isis: Můj pudlík. Tak jsem pozvala všechny své přátele. Přijdete ?
Colin: Ano, velmi rád.
Isis: Požádejte své přátele, aby přišli také.
Colin: Chicka a Alise ?
Isis: Jsou tak milí ... Tedy příští neděli na shledanou.
Colin: Vy už odcházíte ?
Isis: Ano, nikdy se tu dlouho nezdržím. Jsem tady přece už od deseti, víte ...
Colin: Je teprve jedenáct ... !
Isis: Byla jsem u baru ... ! Na shledanou ... !
Colinův byt:
Colin: Nicolasi, uděláte dnes večer dušené telecí se slaninou ?
Nicolas: Božínku, pán mi nic předem neřekl. Měl jsem jiné plány.
Colin: Hrom do toho, proč mě pořád oslovujete ve třetí osobě ?
Nicolas: Když pán dovolí, abych mu řekl, proč, já se domnívám, že jistá důvěrnost je na místě jenom tehdy, když někdo sněkým seděl v base a to není náš případ.
Colin: Jste moc nafoukaný, Nicolasi.
Nicolas: Jsem jenom hrdý na své postavení, pane. A kvůli tomu, byste se na mne neměl horšit.
Colin: No ovšem, těšilo by mě však, kdybyste se ke mně choval s menším odstupem.
Nicolas: Chovám k pánovi srdečnou náklonost, i když to nedávám najevo.
Colin: To mě těší a jsem na to pyšný ... Tak co tedy uděláme k večeři.
Nicolas: Přidržím se tradičně Gouffého a bude to křičící antilská klobása na muškátovém portském víně ve šťávě z jednoho sáčku lithia.
Colin: Jsem z toho paf, Gouffé byl velký člověk. Nicolasi, budu mít zítra na nose pupínek ?
Nicolas si pozorně prohlíží špičku Colinova nosu.
Nicolas: Soudím, že ne.
Colin: A když už jsem tady, nevíte, jak se tančí hopsa-trot ?
Nicolas: V tančení jsem zůstal u stylu volných kloubů a u severáčku, který se tančil minulý půlrok v Neuilly, hopsa-trot dobře neovládám, umím jen základní kroky.
Colin: Myslíte, že bych to zvládnul za jednu lekci ?
Nicolas: Mám dojem, že ano. Sluší se pouze nedělat nápadné chyby jako je tančit hopsa-trot v rychlém rytmu.
Nicolas živě předvádí.
Colin: To by byla chyba ?
Nicolas: Bylo by to nevkusné.
Colin: Nemáte-li moc práce, Nicolasi, pojďte se mnou do obývacího pokoje, pustím nějakou desku a vy mě to naučíte.
Oba odcházejí.
Colin se vrací polooblečen, v ruce si nese hromadu oblečení. Odhodí jej na okraj jeviště. Přehrabuje se v něm.
Přichází Nicolas.
Colin: Přišla nějaká pošta, Nicolasi ?
Nicolas: Lituji, ale oba dopisy jsou pro mě. Pán čeká nějaké zprávy ?
Colin: Chtěl bych, aby mi psala nějaká dívka. Velmi bych ji miloval.
Nicolas: Je poledne, přeje si pán něco malého sníst ? Je tam tlučená hovězí oháňka a šálek punče s přísadou vonného koření a pak topinky se sardelovým máslem.
Colin: Nicolasi, pročpak asi Chick nechce přijít k obědu s vaší neteří, dokud já si nepozvu jinou dívku ?
Nicolas: Pán mi to nebude mít za zlé, ale já na jeho místě bych se zachoval zrovna tak. Pán je dosti hezký mladík ...
Colin: Nicolasi, jestli se dnes večer pořádně nezamiluju, tak začnu sbírat spisy vévodkyně de Bovouard, abych to svému příteli vrátil i s úroky.
Nicolas odchází, Colin se přehrabuje ve věcech. Přiběhne Myš, očuchává.
Colin: Chtěl bych se zamilovat, ty by ses chtěl zamilovat, on by chtěl taky, my, vy bychom chtěli, byste chtěli, oni by se také chtěli zamilovat ... ještě vestu a plášť a šálu a pravou rukavici a levou rukavici. A žádný klobouk, abych se nerozcuchal. (k Myši) Co tam děláš ? ... Dejme tomu, že se sejdu se svým starým přítelem Tímatím ...
Myš poslouchá, souhlasně přikyvuje.
Colin: Dejme tomu, že má sestřenici. Mohla by mít na sobě bílý svetřík, žlutou sukni a mohla by se jmenovat Al .. Onésime.
Myš zkříží tlapky a zatváří se překvapeně.
Colin: Hezké jméno to není, ale ty jsi Myš a máš vousy. Tak co ?
Colin si nasliní prst a zvedne jej nad hlavu, jako když se spálí, ucukne.
Colin: Ve vzduchu je cítit lásku, hřeje to ...
Colin se dooblékne. Všimne si dirky na rukávu.
Colin: Na levém rukávu mám trochu prodřenou manžetu, lepicí páska došla, tím hůř, vrazím tam tedy hřebík ...
Colin se sladce zamyslí.
Colin: Budu myslet na něco jiného, třeba na to, že si na schodech rozbiju hubu ... Odcházím, odcházíš, odchází, odcházíme, odcházíte, odcházejí. ...
Colin odchází.
Byt rodičů Isis:
Hudba Postupně přicházejí účastníci večírku, přinášejí jídlo a pití na stůl. Přichází Isis s Colinem.
Isis: Dobrý den, Coline. Jak se máte ?
Colin ji políbí na vlasy.
Isis: Narozeniny přece nemám já, ale Dupont ?
Colin: Kde je Dupont, ať mu mohu pogratulovat ?
Isis: Je to mrzuté, dnes ráno s ním šli k holiči, aby hezky vypadal. Vykoupali ho a všechno, a ve dvě hodiny tu byli tři jeho kamarádi s hrozným ošoupaným balíkem kostí a vytáhli ho s sebou někam ven. Ten asi bude pěkně zřízený, až se vrátí ... !
Colin: Vždyť má narozeniny.
Isis: Odložte si plášť, pojďte, zavedu vás do šatny pro hochy.
Hudba se zesílí, není nic slyšet. Colin se zastaví. Na někoho se dívá. Chytne Isis za zápěstí, přitáhne ji k sobě.Isis se mu vymkne, narazí přitom do lidí z davu. Isis představuje Colina a Chloé. Colin zkoprní, otočí se, chce utéci, zachytí ho Chick. Colin chce zase utéct, tentokrát ho zastaví Alise. Colin se zaboří do Alisiných vlasů. Colin se chová jako malé dítě, dupe, vzteká se. Colin pomalu pustí Alise a jde ke Chloé. Ta se na něj po celou dobu dívá. Colin si vezme cukroví z podnosu. Nabídne také Chloé, ta nechce. Colin se rozkašle. Chloé se směje, podává mu skleničku. Colin se napije, zakucká se. Chloé se může potrhat smíchy. Alise ho silně udeří do zad.
Alise: Co kdybychom si zatančili hopsa-trot ... Pojď tančit Chicku !
Chick: Hned, jen co tam vrazím desku.
Začne hrát rychlá hudba.
Colin: Na to přece nebudeme tančit hopsa-trot.
Colin lehce políbí Chloé na krk, ona překvapením ani neucukne. Alise a Chick tančí podivuhodný hopsa-trot v černošském stylu. Za chvíli už Chick nemůže, praští sebou na pohovku, strhne Colina a Chloé k sobě. Alise odvede Chloe pryč. Zůstávají tam jen Chick a Colin.
Colin: Jak bych to měl udělat, abych se zase setkal s Chloé.
Chick: Máš pravdu, já tě svými žvásty o Jean Sol Partrovi zbytečně unavuji, rád bych ti nějak pomohl ... co pro tebe mohu udělat ?
Colin: Je to hrozné. Jsem zoufalý a přitom šťastný. Je příjemné, tak děsně po něčem toužit. Chtěl bych ležet v trochu spálené trávě se suchou zemí a se sluncem, víš, v trávě žluté a praskající jako sláma, se spoustou malých zvířátek a také na suchém mechu. Lehnout si na břicho a dívat se kolem sebe. Vidět jakýsi živý plot s kamínky a úplně pokřivenými stromy a malými lístečky ... A mít u sebe Chloé ...
Colin si ukousne zákusku, uvnitř najde papír.
Colin: To je pozvánka na schůzku od Chloé !
Chick: A nový článek od Jean Sol Partra !
Náměstí:
Colin si zkouší, jak se přivítá s Chloé. Chloé přichází zezadu.
Chloé: Dobrý den.
Colin se lekne.
Chloé: Vypadáte nějak poplašeně. Nabídnete mi rámě. Dnes jste nějak nesmělý ...
Colin: Posledně to bylo lepší.
Chloé se rozesměje.
Colin: (lítostivě) Děláte si ze mě legraci ? To od vás není hezké.
Chloé: Jste rád, že jsem přišla ?
Colin: Ano.
Colin: Tak dělej.
Tma. Růžové světlo.
Colin: A už nás nikdo nevidí, ale my vidíme všechny.
Chloé: Je to dost průhledné, dejte si pozor.
Colin: Nevadí, i tak se člověk cítí hned lépe. Kam chcete jít ?
Chloé: Jen tak na procházku, nenudí vás to ?
Colin: Tak mi něco povídejte .
Chloé: Já moc povídat neumím, můžeme si prohlížet výlohy. Podívejte se třeba na tuhle. (čte:) Očistěte svoji obuv pomocí protinožce ctihodného pána Karla. To je zajímavé.
Chloé: To je dobrý nápad.
Colin: Vždyť to spolu nějak nesouvisí ... kartáčovat ňadra je mnohem příjemnější rukou.
Chloé: Takové věci neříkejte, nemám ráda chlapce, kteří před dívkami mluví neslušně.
Colin: To mě mrzí, to jsem nechtěl.
Chloé: A nebo támhle, ten muž, co podřezává ty děti !
Colin: To je drahý špás. Čistit to každý večer, to je musí přijít hrozně draho.
Chloé: Nejsou přece skutečné.
Colin: Kdo to může vědět ? Sociální péči to nic nestojí.
Chloé: Tohle si mi nelíbí. Dřív člověk takové propagační výlohy neuviděl. Nezdá se mi, že by v tom byl nějaký pokrok.
Colin: To nic není, působí to jenom na ty, co těmhle pitomostem věří.
Chloé: Co je zas tohle ?
Colin: Vždyť já ho znám, je to břicho Sergeho, mého bývalého kuchaře.Co tady asi dělá ?
Chloé: Na tom nesejde, nebudeme přece nad tím břichem rozjímat. Ostatně je tlusté ažaž ...
Colin: Ten se ale vyznal ve vaření ... !
Chloé: Pojďme odtud pryč, já už si žádné výlohy prohlížet nechci.
Colin: Co budeme dělat, zajdeme si někam na čaj ?
Chloé: Och, na to teď není vhodná doba, a pak, já na to nejsem. A co kdybychom se šli projít do lesa ?
Colin: Skvělý nápad, tam aspoň budeme sami. Není vám zima ?
Chloé: V tom obláčku ne, ale stejně se k vám raději přitisknu.
Hudba.
Colin: Jsem s vámi tak rád. Nenudíte se ?
Chloé zavrtěla hlavou a Colin se k ní ještě více přitlačil. Políbili se na rty. Colin ji zabořil tvář do vlasů a zůstali tak bez jediného slůvka ... Hudba se ztiší. Colin se najednou odpoutá, rozběhne se ...
Colin: To bude nádherná svatba ... !
Colin se vrátí k Chloé.
Colin: Chloé, máte sladké rty, máte pleť jako broskev, vaše oči hledí, jak hledět mají a vaše tělo ve mně budí žár. Budu potřebovat měsíce než se nasytím polibků, které vám chci dát. Bude to trvat celé roky a měsíce, než vyčerpám všechny polibky, kterými chci pokrýt vás, vaše ruce, vaše vlasy, vaše oči, váš krk ... Chloé, chtěl bych cítit vaše ňadra na své hrudi, vaše tělo ve svých zkřížených rukou, vaše paže kolem svého krku, vaši voňavou hlavu v důlku na svém rameni a vaši chvějivou pleť a vůni, kterou vydechujete ... Když jste daleko ode mne, vidím vás v těch šatech se stříbrnými knoflíky, ale kdy jste je vlastně měla na sobě ? Při našem prvním setkání to nebylo.
Hudba opět nahlas.
*
Byt bratří Desmaretů:
Přední část jeviště, vzadu tma. Pegas přichází jen v punčochách. Sedne si, prohlíží se v zrcadle. Masíruje si obličej a záda.
Pegas: (volá na Koriolána) Korioláne, kdy jsi vlastně přišel domů, co ?
Koriolán přichází. Začne si vytrhávat u zrcadla obočí.
Koriolán: Už ani nevím, dej mi pokoj, hleď si svých zádíček.
Pegas: Jsi oplzlý. Děvče ...! Kdyby to tak viděla tetička.
Koriolán: No, no ... Tys to ještě nikdy neudělal.
Pegas: Kdypak asi ?
Koriolán: Tak si to nech Pegasi. Mačkat to z tebe nebudu. Raději mi zapni kalhoty.
Koriolán se otočí, vystrčí zadek. Pegas mu zapíná zip na druhé straně kalhot.
Pegas: Hele, vidíš, nemůžeš nic říct.
Koriolán: Nech si to, povídám. Kdo má dnes svatbu ?
Koriolán se obléká.
Pegas: (znechuceně) Colin, bere si Chloé.
Koriolán: Proč to říkáš takovým tónem ? Je to náhodou hezký hoša.
Pegas: Ano, to je. Ale ona ti má tak vyvinutý hrudník, že si člověk při nejlepší vůli nemůže představit, že je to hoša.
Koriolán: (stydlivě) Mně se líbí. Člověk má chuť si na ten její hrudníček šáhnout. Na tebe to nepůsobí.
Pegas: Ty jsi ale čuně, jsi větší zvrhlík než kdokoliv jiný. Jednoho krásného dne se ještě oženíš s ženskou.
Kostel:
Hudba. Kostel je znázorněn projekcí kříže. Jsou tu hosté, mezi jinými Nicolas, Isis, bratři Desmaretové, Myš.... Přicházejí Colin s Alise a Chloé s Chickem. Colin a Chloé pokleknou před oltářem. Všichni stojí strnule, jen Myška pobíhá. Přichází pan Dědkan, začíná obřad. Dědkan jen pohybuje ústy, obrací se na Chloé... a na Colina.
Chloé: (výrazně) Ano.
Colin: (výrazně) Ano.
Všichni postupně odcházejí.
Colinův byt:
Hudba. Přicházejí Chloé a Colin. Zaklesnou se do sebe. Chloé začne pokašlávat.
Přednáška Jean-Sol Partra:
Hledištěm se prodírá dav extravagantních lidí se tlačí, pískot, řev, Přichází i Jean-Sol Partre. Lidé omdlévají. Mezi davy je také Chick, Alise a Isis. Když Jean-Sol Partra donesou na podium, všichni si posedají. Jean-Sol Partre zvedne ruku a tím umlčí davy. Připravuje si text.
Alise: Vzpomínáš ?
Chick: Jistěže, právě tam jsme se seznámili.
Chick se nakloní k Alise a něžně ji políbí.
Isis: Vy jste byli tam vespod ?
Alise: Ano, bylo to velice příjemné.
Chick vytahuje zvláštní zařízení.
Isis: Věřím. Co to je, Chicku ?
Chick: Nahrávací přístroj. Nikdo nebude mít záznam, jedině já
Jean-Sol Partre začne z úst soukat pásku, kterou rychle Chick zachytí a navíjí si ji.
Chick: Nesnažte se všemu rozumět. Klidně si pak poslechneme záznam.
Isis: Už proto, že tady stejně není slyšet vůbec nic. Je tichý jako myška.
Chick: Tahle přednáška stojí za to.
Rozruch se opět postupně zvyšuje, lidé zase začínají křičet, Jean-Sol Partre předvádí modely zvratků, lidé řvou, Jean-Sol se směje, balí si přednáškové poznámky, odchází. Lidé ještě víc šílejí.
Chick: Jdeme za ním.
Všichni utíkají za Jean-Sol Partrem..
Colinův byt:
Nicolas prochází chodbou, zastavil se. Rozhlíží se, tváří se, jako by nebylo něco v pořádku. Myš, která právě šmejdí kolem, se také netváří právě spokojeně.
Nicolas: Ty nejsi spokojena ?
Myš mávne znechuceně packou a ukáže na stěny.
Nicolas: Ano, už to není ono. Dříve to bývalo lepší. Nevím, čím to je ...
Myš přemýšlí a pak roztáhne packy na znamení, že nechápe.
Nicolas: Já také ne. Není to lepší, ani když se to utře. Možná, že je to způsobeno ovzduším, které je korozivní.
Přichází Colin a Chloé. Myš celou dobu tlapkou drhne dlaždičky a okna.
Nicolas: Tak co, už je to s tím kašlem lepší ?
Colin: Jakže ? Ty ses rozhodl, že budeš mluvit normálně ?
Nicolas: Nevzal jsem si střevíce.
Chloé: Zrovna nejhůř mi není, snědla jsem celou půlku kuřecího koláče.
Nicolas: To mám radost, tenhle nebyl podle Gouffého.
Colin: Chloé, co chceš dnes dělat ?
Chloé: Ráda bych šla s vámi dvěma s Isis a Chickem a Alise zabruslit si a chodit po obchodech a pak na mejdan a koupit si prsten se zelenými kameny.
Nicolas: Tak dobře, už běžím do kuchyně.
Chloé: Nepřevlékej se, Nicolasi, bude to pro nás mnohem jednodušší. A pak, budeš aspoň brzy hotov.
Colin: Půjdu si vzít z pokladny na doublezony nějaké peníze a ty, Chloé, zatelefonuj přátelům, uděláme si pěkný výšlap.
Colin odchází do pozadí.
Chloé: Zavolám jim.
Chloé houká jako sova na znamení, že chce mluvit s Chickem.
Nicolas: (k Myši) Vida, tys na to mákla. To je ohromné!
Myš si fouká na tlapky.
Nicolas: Ty sis ublížila, pojď sem, nech toho, ukaž, zavážu ti to.
Chloé dotelefonuje, přichází Colin.
Chloé: Nicolasi, mohl bys udělat obložené chlebíčky, abychom mohli hned vyrazit... Domluvila jsem se s nimi, že se sejdeme u nás.
Colin: (k Nicolasovi) Copak se jí stalo ?
Colin hladí Myš po hlavičce.
Nicolas: Chtěla vydrhnout dlaždičky na chodbě, podařilo si jí to, ale ublížila si přitom.
Colin: S tím si nedělej těžkou hlavu, to se spraví samo.
Nicolas: Nevím. Je to zvláštní, zdá se mi, že sejim nějak špatně dýchá.
Colin: To se spraví, alespoň si to myslím.Copak se to ještě nikdy nestalo, až teď ?
Nicolas: Ne, až teď.
Colin si prohlíží dlaždičky, okna.
Colin: Jsou už asi normálně opotřebované. Co kdybychom je zkusili vyměnit ?
Nicolas: To přijde hrozně draho.
Colin: Tak raději počkáme.
Nicolas: A co jsi chtěl ?
Colin: Nevař, udělej jenom obložené chlebíčky, půjdeme za chvíli ven ... Co podnikneme nejdříve ?
Chloé: Budeme chodit po obchodech, nemám už nic na sebe.
Colin: Nechceš zajít k sestrám Calottovým jako obvykle ?
Chloé: Nechci, chci chodit po obchodech a koupit si něco hotového a různé jiné věci.
Colin: Nicolasi, Isis bude zřejmě ráda, když tě zase uvidí.
Nicolas: Pročpak ?
Colin: Já nevím, ...
Chloé, která mezitím odejde do popředí, špatně dýchá, omdlí.
Colin: Chloé !
Nicolas: Zavolám doktora.
Nicolas odchází. Colin běží k ní. Chloé se probírá. Když uvidí Colina, usměje se.
Chloé: Coline.
Odvádí ji do postele, Myš přináší postel.
Colin: Pojď si lehnout Chloé, udělá ti to dobře.
Chloé: Pusť mi nějakou hudbu, můj Coline.
Colin: Unaví tě to.
Chloé: Neunaví, prosím tě o to.
Colin odchází, hned se vrací, začíná hudba.
Chloé: Cos tam dal ?
Colin: Vzpomínáš ?
Chloé: Vzpomínám, pojď si sem ke mně sednout.
Colin si sedne k Chloé.
Chloé: Nezlobíš se ?
Colin: Proč bych se zlobil ?
Chloé: Že máš tak nemožnou ženu.
Chloé po něm vztáhne ruku.
Colin: Dej ruku kousek zpátky, má Chloé, nastydneš.
Chloé: Není mi zima. Poslouchej ... Jak se teď doktor dostane do pokoje, když je takovýhle kulatý ...
Zvoní zvonek. Jeho zvuk je ještě podivnější.
Mišmaš: (ze zákulisí) Jsem lékař.
Mišmaš přichází na jeviště.
Colin: Pojďte laskavě dál.
Mišmaš: Nevím, musím si to rozmyslit.
Mišmaš se na okamžik zastaví. Pak se přece jen rozhodne.
Mišmaš: Kdo je nemocen ?
Colin: Chloé.
Mišmaš: Ach, to mi připomíná jednu píseň.
Colin: Ano, to je ona.
Mišmaš: To jste měl říct dřív. Co jí je ?
Colin: Nevím.
Mišmaš: Já také ne, to bych ji nejdříve musel prohlédnout.
Colin: Tak jen pojďte dál. Až půjdete dovnitř dejte pozor. Je kulatá.
Mišmaš: To nic, na to jsem zvyklý. Je v jiném stavu ?
Colin: Ale ne, jste praštěný, místnost je kulatá.
Mišmaš: Docela kulatá ? To jste pouštěl nějakou desku, ne ?
Chloé: Dobrý den, jak se máte pane profesore ?
Mišmaš: Ach bože, chvílemi mě hrozně bolí játra, nevíte, co to je ?
Chloé: Nevím.
Mišmaš: Jestli vás to neunaví, vyšetřím vás.
Mišmaš ji vezme za ruku.
Mišmaš: Počítejte.
Chloé: Jedna, dva, ... pět, sedm ...
Mišmaš: Nějak vám to počítání nejde, po pětce je šestka ... Kašlete ?
Chloé: Ano.
Chloé zakašle.
Colin: Co je jí, pane doktore, je to něco vážného ?
Mišmaš: Hm, má něco na pravé plíci, ale nevím co.
Colin: Co budete dělat ?
Mišmaš: Musí ke mně přijít na důkladnější vyšetření.
Colin: Nerad bych, aby vstávala.
Mišmaš: Dám jí tedy něco, ale musí to užívat přesně.
Colin: Na co to je ?
Mišmaš: To ám nemohu říci, ale obyčejná rostlina by tomu dlouho neodolala.
Chloé se rozkašlala.
Mišmaš: Nekašlejte.
Colin: Nekašlej, miláčku.
Chloé: Nemohu se udržet.
Mišmaš: V její plíci je slyšet zvláštní hudba.
Colin: Je to normální, doktore ?
Mišmaš: Musíte ke mně přece jen přijít.
Mišmaš odchází, Colin ho doprovází, vrací se s prášky.
Colin: Je čas vzít si pilulku.
Chloé: Je to hrozně nepříjemné, musím ?
Colin: Rozhodně. Dnes odpoledne půjdeš k doktorovi, konečně budeme vědět, co ti je. Zatím však musíš užívat ty pilulky.
Chloé: Když je spolknu, je to, jako by se mi v prsou rvaly dvě zvířata. Mají takovou špinavou barvu a páchnou. Podívej se, samy od sebe se hýbají a navíc jsou napůl průhledné a uvnitř to určitě žije. Můj Coline, polib mne, jsem hrozně ošklivá. Dej mi dvě pilulky.
Colin: Neblázni. Jednu. Tu máš, polkni to.
Chloé zavře oči, polkne a položí si ruku na prsa.
Chloé: Už je to tam ... Už to začíná.
Colin: Tiše, má Chloé, musí to být.
Chloé: Je mi zle ... Polib mě můj Coline.
Colin a Chloé se líbají.
Přichází Mišmaš.
Ordinace doktora Mišmaše:
Colin: Jdeme pozdě.
Chloé: To nevadí, posuň si zpátky hodinky.
Mišmaš jim jde vstříct. V ruce drží kartáček na zuby.
Mišmaš: Nuže, Chloé, jak se cítíte ?
Chloé: Ty pilulky byly hrozné.
Mišmaš: To mě mrzí, myslel jsem to dobře ... (podává Colinovi kartáček) Podržte mi to. Posaďte se, holčičko. (na Colina) Ten kartáček dejte kam chcete, Víte, mluvit do větru nemá smysl, máte něco na plíci, přesněji řečeno v plíci. Ostatně, pojďte se podívat.
Mišmaš odvádí Chloé, Chloé se postaví za projekční plochu, ta se rozsvítí - projekce: silueta Chloé s leknínem. Colin pomalu jde k přístroji, od Chloé jej dělí jen projekční plocha. Chce se jí dotknout ... (hudba)
Mišmaš: Nic si z toho nedělejte, můj brachu, to se může zase spravit. Když se bude vaše žena léčit podle mého návodu, bude jí, doufejme, lépe.
Stěna se zhasíná. Chloé přichází.
Colin: Doufejme.
Mišmaš: A když se to nezlepší, přijdete zase ke mně. V každém případě vám pošlu účet.
Colin: Ovšem.
Mišmaš: Pak je tu ještě možnost operace, o té jsme dosud neuvažovali.
Chloé začne vzlykat.
Mišmaš: Zatracená věc tenhle leknín.
Colinův byt.
Chloé leží v posteli, pláče. Colin sedí u ní, přichází Nicolas. Místnost je tmavší, nižší, ale jsou zde květiny.
Nicolas: Copak jí je ?
Colin: Nemůže být nic horšího.
Chloé se ještě více rozpláče.
Colin: Odpusť, má Chloé, Jsem zvíře. Budeš zase zdráva.
Chloé: Bojím se, určitě mě bude operovat.
Nicolas: Copak jí je, nemohu pro ni něco udělat ?
Colin: Tak leknín. Kde jsi jenom k něčemu takovému mohla přijít ?
Nicolas: Má leknín ?
Colin: V pravé plíci. Profesor se nejdříve domníval, že to je jen nějaký živočich, ale je to leknín. Bylo ho vidět na projekční ploše. Je už dost velký, ale zatím je ještě možné ho dostat pryč.
Chloé: Vy nemůžete vědět, jaké to je, jak to bolí, když sebou pohne.
Nicolas: Neplačte, nic vám to nepomůže, jen se zbytečně unavíte.
Colin: Doktor říkal, že musí mít kolem sebe pořád nějaké květiny, aby z nich měl ten její leknín strach.
Nicolas: Pročpak ?
Colin: Protože by rozkvetl a pak by jich bylo ještě víc. Ale rozkvést mu nedovolíme.
Nicolas: To je vše, čím se to dá léčit ?
Colin: Ne.
Nicolas: Tak čím ještě ?
Colin: (váhavě) Nesmí pít.
Nicolas: Cože ? Nic?
Colin: Dvě lžičky denně.
Velmi podivný zvuk zvonku. Nicolas odchází otevřít. Colin také odejde. Nicolas přichází s Alise.
Alise: Už tu není tak jasno jako dřív ... Nebyl tady nějaký obrázek ?
Nicolas: Nepamatuji se. Abych řekl pravdu, člověk má dojem, že je tu teď jiné ovzduší, než dřív.
Alise: Ano, tím to asi bude.
Nicolas: Sluší ti to, máš nové šaty.
Alise: Mám štěstí, že vévodkyně de Bouvouard má stejnou postavu jako já. Je to z bazaru. Chick chtěl získat jakýsi papír, který byl v kapse, tak musel koupit celý kostým ... Tobě se asi moc dobře nevede.
Nicolas: Já nevím. Mám dojem, že stárnu.
Alise: Ukaž mi svůj pas.
Nicolas vytahuje pas. Alise se do něj dívá, počítá.
Alise: To není možné, jsi o tři roky starší než posledně.
Nicolas: To musí být nějaký omyl ... Pojď se podívat na Chloé.
Alise: Čím to všechno je ?
Nicolas: To ta nemoc, ta nás všechny rozrušuje, spraví se to a já zas omládnu.
Nicolas odchází. Alise vejde k Chloé. Pozdraví se.
Alise: To jsou krásné květiny. (vesele) Colin je na nejlepší cestě se zruinovat.
Chloé: (slabě) Ano. Včera hledal práci celý den. Musí pracovat, chudáček Colin, už nemá žádné doublezony.
Alise: Jak to ?
Chloé: To ty květiny.
Chloé se chytí za hruď.
Alise: Roste ?
Chloé: Ne, myslím, že už bude brzo po něm.
Alise: Proč si nerozsvítíš, je tu tak šero.
Chloé: Vždyť mám rozsvíceno, ale lampy skomírají, také stěny se zužují a strop klesá. A tuhle okno také ... podívej se.
Alise: Čím to všechno může být ?
Myš přináší kousek dlaždičky - zrcátko.
Chloé: Nevím, ... podívej, tady je trochu světla. Když je tu příliš tma, vždycky přinese trochu světla.
Chloé pohladí Myš za odměnu.
Chloé: Je to od tebe hezké, že ses na mne přišla podívat.
Alise: Dobře víš, jak tě mám ráda.
Chloé: Vím. A co Chick ?
Alise: Ujde to, koupil mi šaty.
Chloé: Jsou krásné, padnou ti.
Alise: (po chvilce pausy) Je ti špatně ?
Chloé: Ano, mám hroznou žízeň.
Alise: Věřím, že kdybych tě políbila, měla bys menší žízeň
Chloé: Ano.
Alise se nakloní k Chloé, políbí ji.
Chloé: Och, ty máš tak svěží rty ... Máš Chicka hodně ráda ?
Alise: Mám, ale on má raději svoje knihy.
Chloé: Já nevím. Snad je to pravda. Kdybych si byla nevzala Colina já, hrozně bych si přála, abys s ním žila ty.
Alise se k ní znovu nakloní a políbí ji.
Podivný zvonek. Přichází Chick a Colin.
Colin: Tak vidíš, už nedáváme ani ubrus.
Chick: Nevadí. Ale nechápu, proč je to dřevo tak umaštěné.
Colin: Nevím, myslím, že se to už nedá vyčistit, vyráží to pořád zevnitř.
Chick: Nebyl náhodou ten koberec dříve z vlny ?
Colin: Je to stále jeden a týž, nezdá se mi že by byl jiný.
Chick: To je divné, mám dojem že se to tu všechno nějak smrskává.
Přichází Nicolas, přináší talíře.
Chick: Co to je, Nicolasi ?
Nicolas: Magi polévka s drobením, je výtečná.
Chick: To jsi objevil v Gouffém ?
Nicolas: Ale kdepak, to je podle Pomianova receptu, Gouffé je dobrý leda pro snoby. A pak, u něho se neobejdete bez různého zařízení.
Chick: Máte přece všechno, co potřebujete.
Nicolas: Cože ? Je tu akorát plyn a jeden mrazící pult, to má dneska kdekdo.
Chick nechápe. Nicolas odchází.
Colin: Chloé odjela do hor. Předevčírem jsem dostal dopis od doktora Mišmaše. Žádal po mně spoustu peněz. Myslím, že to je schopný člověk.
Chick: Mám dojem že se to tu nějak mění.
Colin: (nezúčastněně) Jak to ?
Chick: Scvrkává se to tu ... a tahle místnost také. Už jsi našel nějakou práci ?
Colin: Nenašel, ale za chvíli se mám dostavit na jedno místo a zítra na druhé.
Chick: Jakou práci hledáš ?
Colin: Jakoukoliv. Jen když mi za ni zaplatí. Květiny stojí spoustu peněz. A co tvoje práce ?
Chick: Dal jsem se zastupovat jistým chlapíkem, protože jsem musel vyřídit spoustu věcí. A když jsem se chtěl vrátit, řekli mi, že se tamten moc dobře zapracoval, ale kdybych chtěl, mohli by mi nabídnout jiné místo. Ovšem hůř placené.
Colin: Strýček ti už dávat peníze nemůže ?
Chick: Už po něm nebudu moc nic chtít, zemřel.
Colin: To jsi mi neřekl.
Chick: Nebylo na tom nic zajímavého.
Přichází Nicolas.
Colin: Poslouchej, Nicolasi, nechceš, abych tě propustil ?
Nicolas: Nijak po tom netoužím.
Colin: Není vyhnutí. Tady to jde s tebou s kopce. Strašně jsi zestárl. Já se už na tebe nemůžu dívat. Stejně s tím nic nezmůžeš, je to ve vzduchu.
Nicolas: A co ty, tobě to nevadí ?
Colin: U mne je to něco jiného, já musím pečovat o Chloé, aby se uzdravila a všechno ostatní je mi fuk. Ponteauzovi hledají kuchaře, tak jsem jim doporučil tebe. Řekni mi laskavě, jestli s tím souhlasíš ?
Nicolas: Nesouhlasím.
Colin: Jak chceš, stejně odejdeš.
Nicolas: Je to od tebe hanebné. Připadám si, že mám vyklidit bojiště jako nějaká krysa !
Colin: To ne, ale není vyhnutí. Víš dobře, jak mě to trápí.
Nicolas: Já vím. Já se nezlobím.
Colin: Jsi skvělý chlap, Nicolasi.
Nicolas: Nejsem. Chtěl bych zalézt někam do kdoule. Kvůli vůni. A také proto, že bych tam měl klid.
Obchod - starožitnictví:
Starožitník: Ten váš pianocktail je skutečně pěkný kousek.
Colin: Je z kropenatého javorového dřeva.
Starožitník: Doufám, že běhá dobře.
Colin: Nabízím na prodej to nejlepší, co mám.
Starožitník: Musí to být pro vás těžké. Nechtěl byste si raději vydělat peníze prací a ponechat si jej pro sebe ?
Colin: Ne. Kdyby mé výdaje už dále nerostly, stačilo by mi prodávat věci, abych mohl žít bez práce, ne sice zvlásť dobře, ale žít.
Starožitník: Vy nemáte rád práci ?
Colin: Je to strašná věc, snižuje člověka na úroveň stroje.
Starožitník: Vaše výdaje stále rostou ?
Colin: Květiny mě stojí spoustu peněz a pobyt na horách také ...
Starožitník: A kdyby se uzdravila ?
Colin: (šťastně) Och, to by bylo přímo báječné.
Starožitník: Není to přece tak docela nemožné.
Colin: Ovšem, že není.
Starožitník: Je na to třeba jistého času.
Colin: Ano a slunce se ztrácí.
Starožitník: Všechno může zase být, jak bylo.
Colin: Tomu nevěřím, vězí to někde hodně hluboko.
Starožitník: Je připraven ?
Colin: Ano. Všechny zásobníky jsou plné.
Starožitník: Mohli bychom jej vyzkoušet.
Začíná hudba.
Colin: Přejete-li si, prosím ?
Starožitník: Zahraju vám Song of the Vagabond.
Colin i Starožitník odcházejí. Hudba zesiluje.
Colinův byt:
Přichází Colin s Mišmašem.
Mišmaš: Vy jste vyměnil byt ? Dřív to nebylo tak vysoko.
Colin: Ale kdepak, nevyměnil.
Mišmaš: Nepovídejte. Když už žertujete, máte si to rozmyslet a máte si vymyslet něco duchaplnějšího.
Colin: Myslíte ? Asi máte pravdu.
Mišmaš: Jak se daří, co nemocná ?
Colin: Je to lepší, vypadá lépe a už ji není tak zle.
Mišmaš: Hm, to se mi nějak nezdá.
Mišmaš a Colin jakoby vkročili do pokoje.
Mišmaš: Ještě mi budete tvrdit, že nemáte jiný byt, co ?
Mišmaš přistoupí k Chloé.
Mišmaš: Tak ukažte, prohlédnu vás.
Chloé spustí pláštík na ramena.
Mišmaš: Tak oni vás tam operovali. Jak byl veliký ?
Chloé: Měřil asi metr a květ měl kolem dvaceti centimetrů.
Mišmaš: Zpropadeně, to jste neměla zrovna nejlepší vyhlídky. Tak veliký, to bývá zřídkakdy.
Chloé: Zahubily ho ostatní květiny. Především květ vanilovníku, který mi nakonec přivezli.
Mišmaš: To je zvláštní. Nikdy bych neřekl, že vanilovník může takhle učinkovat. Spíš bych počítal s jalovcem nebo s akácií. Víte, medicína, to je sázka do loterie.
Chloé: Jistěže.
Mišmaš: Teď máte jednu plíci úplně nebo skoro úplně vyřazenou z činnosti.
Chloé: To mě příliš nermoutí, když ta druhá je v pořádku.
Mišmaš: Jestli něco chytnete do té druhé, bude to pro vašeho manžela špatné.
Chloé: A pro mne ne ?
Mišmaš: Pro vás už potom ne... Nechci vás příliš strašit, ale dávejte si na to dobrý pozor.
Chloé: Já si dávám pozor.
Mišmaš se rozhlédne.
Mišmaš: Váš bývalý byt se mi líbil víc, vypadal zdravěji.
Colin: Ale to není naše vina.
Mišmaš: Co vy vlastně děláte ?
Colin: Učím se různým věcem a ... miluji Chloé. Mišmaš: Tak nashledanou, mladá paní.
Chloé: Na shledanou, doktore.
Mišmaš odejde, Colin se zastaví na cestě zpátky k Chloé. Náhle se celá scéna setmí. Zůstane osvětlen jen Colin. Ozve se hlas. Dialog Colina se zaměstnavatelem:
Ředitel: Nuže, tak tedy, co umíte ? Chci říci, jak trávíte svůj čas ?
Colin: Svůj nesvětlejší čas trávím tím, že ho činím tmavým.
Ředitel: Pročpak ?
Colin: Protože světlo mě dráždí.
Ředitel: Nevíte na jakou práci tady někoho hledáme ?
Colin: Nevím.
Ředitel: Já také ne, ale umíte slepovat židle ?
Colin: Myslím, že ano. Je to moc těžké ?
Scéna se opět rozsvítí, Chloé se otočí na Colina:
Chloé: Můj Coline ?
Colin: Myslel jsem na práci.
Scéna se zase zatmí, dialog pokračuje:
Ředitel: Vypotřeboval jste celé tři hrnce kancelářského lepidla.
Colin: A nepodařilo se mi to.
Ředitel: Srazím vám je z platu !
Colin: Vy jste hledal někoho na opravování židlí ?
Ředitel: Ovšem !
Colin: A co má židle společného s kancelářskou prací ?
Ředitel: Copak vy sedíte při práci na zemi ? Musím vám říct, že jste pěkný flákač. A my V žádném případě nějakého flákače nemůžeme přijmout.
Colin: To je naprosto nelogické !
Ředitel: Tak vy tady chcete na moje místo ředitele ! Takového chlapa jsem ještě neviděl. Vyveďte ho, vyveďte ho ...
Zvoní podivný zvonek, scéna se opět rozsvítí. Chloé se zase rozkašle. Colin odchází. Přichází Isis.
Isis: Co se děje ?
Chloé. Zase kašlu.
Isis: Asi tě to ještě trochu dráždí.
Chloé: ... Ne ... je to druhá plíce.
Isis: Kde je Colin ?
Chloé: Šel mi pro květiny.
Isis: Má peníze ?
Chloé: Ano ještě nějaké má. K čemu to všechno je, nic to nepomáhá ... ! ... Jak vidíš ani pokoj už není jaký byl. Jaké jsou ostatní pokoje ?
Isis: Ach, docela hezké.
Chloé: Je mi jedno, že už to není takové, aspoň, že je tu teplo a útulno.
Isis: Ovšem ! Je to milejší, mít malý byt.
Chloé: Myška je pořád u mne. Nevím co dělá. Na chodbu už nechtěla jít.
Isis: Ano ...
Chloé: Dej mi ještě přivonět, dělá mi to dobře.
Isis ji dá přivonět.
Chloé: Jak se daří Nicolasovi ?
Isis: Dobře. Už ale není tak veselý.
Přichází Colin, nese květiny.
Colin: Tumáš, má Chloé, vezmi si je.
Chloé: Jsi tak pozorný, miláčku.
Isis se zvedla.
Colin: Už odcházíš ?
Isis: Ano. Někdo na mě čeká. Příště přijdu s květinami.
Colin: Bylo by od tebe milé, kdybys mohla přijít zítra ráno. Musím jít hledat práci a nechci ji nechat samotnou, než ji zase prohlédne doktor.
Isis: Přijdu.
Isis se nakloní a opatrně políbí Chloé. Chloé pohladí Isis na tvář. Colin a Isis se loučí. Isis odchází, Colin se vrací. Opět se setmí jeviště. Začíná dialog zaměstnavatele a Colina:
Colin: Potřebuji peníze. Je nemocná.
Ředitel: Chápu vás. Když je žena nemocná, není k ničemu.
Colin: Ale já ji miluji.
Ředitel: O tom nemůže být pochyb. Jinak byste nešel pracovat. Vysvětlím vám to. Půda je sterilní, k obraně vlasti je třeba nejvybranějších živin. Ale aby se hlavně pušek neohýbaly, je k jejich růstu lidského tepla.
Colin: Ano.
Ředitel: Uděláte do hlíny dvanáct malých direk rozmístěných mezi srdcem a játry. Svléknete se a lehnete si na zem. Přikryjete se támhletou látkou ze sterilní vlny a položíte se tak, abyste ze sebe vydával teplo naprosto rovnoměrně. Tak budete ležet čtyřiadvacet hodin a po čtyřiadvaceti hodinách hlavně pušek dorostou. Zem zalijete olejem a začnete znovu.
Colin: Vydělám si alespoň deset doublezonů denně ?
Ředitel: Jistě, a když vyrobíte víc než dvanáct hlavní, obdržíte navíc prémii.
Zvoní podivný zvonek, scéna se opět rozzáří. Colin přichází s Alise.
Colin: Jdeš se podívat na Chloé ?
Alise: Ne, jdu jen tak. Chick je doma, tak musím jít jinam.
Colin: Maluje ?
Alise: Nemaluje, teď má všechny jeho knihy a už mě nechce.
Colin: Jak to ?
Alise: Řekl mi, že má už jen tolik doublezonů, aby si nechal svázat jeho poslední knihu do kůže z nicoty a že prý už nemůže snést, aby mě držel u sebe. Nemůže mi prý nic dát a já bych zošklivěla a udřela si ruce.
Colin: Má pravdu, pracovat nemůžeš.
Alise: Ale já Chicka miluji, pracovala bych pro něho.
Colin: To není k ničemu a ty pracovat nesmíš, jsi příliš hezká.
Alise: Ale proč mě vyhodil ze dveří ? Byla jsem opravdu tak hezká ?
Colin: Nevím, ale mně se líbíš.
Alise: Dívej se !
Alise si rozepne šaty, stojí čelem ke Colinovi.
Colin: Smím tě políbit ?
Alise: Ano, mám tě velmi ráda.
Alise přistoupí ke Colinovi.
Alise: Proč už mě nechce ? Velice mě miloval, myslel si, že knihy se o něj se mnou budou dělit. Ale to není možné. Proč jsem nepotkala dřív tebe ? To bych tě milovala, ale teď miluji jeho.
Colin: Já také miluji více Chloé. Nastydneš Alise, obleč se.
Alise: Nenastydnu. A pak je to jedno. Doufám, že budu moci pro Chicka přece jen něco udělat.
Colin: Půjdeš k rodičům nebo k Isis.
Alise: Tam nebude Chick. Nemohu být tam, kde není Chick. Ale domů mě nepustí, zamyká se. Hrozně se změnil.
Colin: Lidé se nemění, věci se mění. Doprovodím tě, musím jít hledat nějakou práci. Nechtěl bych, abys provedla nějakou hloupost.
Alise: Och. Žádné hlouposti vyvádět nebudu.
Alise a Colin odcházejí. Colin se vrací. Zase se zatmí jeviště. Pokračuje dialog:
Ředitel: Já nevím, co se to s vámi děje. Ze začátku to šlo docela dobře. Ale teď, podívejte se na to.
Colin: Pracuji, jak nejlépe mohu.
Ředitel: Jistě, hned vám vyplatím vašich osmdesát doublezonů.
Colin: Děkuji vám.
Ředitel: Ještě jsem si neprohlédl vaši včerejší produkci. Ach nezdá se to, že je to lepší.
Colin: Ach, ty jsou krásné. Každá hlaveň je zakončena jednou takovou bílou růží.
Ředitel: Takové pušky se pro válečné účely použít nedají.
Colin: Mohl bych si je aspoň vzít ... pro Chloé.
Ředitel: Ano. Ale zítra se laskavě neobtěžujte pokračovat v své práci.
Colin odchází. Scéna se opět rozsvítí.
Kavárna:
Přichází Alise a Jean-Sol Partre.
Alise: Už jste s Encyklopedií hnusu daleko ?
Jean-Sol: Ano, přejete si se mnou mluvit ?
Alise: Ano, chtěla bych vás požádat, abyste ji nevydával. Nebo alespoň s vydáním posečkal.
Jean-Sol: To není jen tak, lidé na ni už čekají.
Alise: Mělo by se s tím počkat tak deset let.
Jean-Sol: Tak ?
Alise: Tak. Deset let nebo i víc. Prostě umožnit lidem, aby si na ni mohli ušetřit.
Jean-Sol: Bude to četba dost otravná. I to psaní mi jde už dost na nervy. Chytá mě křeč do levé ruky od toho, jak si musím stále držet papír.
Alise: Je mi vás líto.
Jean-Sol: Protože mi chytá křeč ?
Alise: Proto ne, ale proto, že nechcete počkat s tím vydáním. Víte, Chick kupuje všechny vaše spisy, utrácí za ně všechny své peníze, ale už žádné nemá.
Jean-Sol: Udělal by lépe, kdyby kupoval jiné věci. Já své knihy nikdy nekupuji.
Alise: On vaše spisy miluje.
Jean-Sol: Na to má právo. Zvolil si svou cestu.
Alise: Podle mého názoru je příliš angažován. Také já jsem si zvolila cestu, ale jsem volná, neboť on už nechce, abych s ním žila. Takže když nechcete s vydáním posečkat, musím vás zabít.
Jean-Sol: Připravíte mne o prostředky k životu. Jak myslíte, že budu užívat autorských práv, když budu mrtev.
Alise: To je vaše věc. Nemohu to brát v úvahu, protože vás chci nejdřív zabít. Rozepnul byste si laskavě límeček ?
Jean-Sol: Podívejte, všechno mi připadá naprosto nesmyslné.
Alise otevře kabelku. Srdcerváč - hudba. Partre klesne k zemi. Alise roztrhá spisy. Odchází.
Obchod - knihkupectví:
Knihkupec: Přejete si ?
Alise: Máte něco od Partra ?
Knihkupec: Jistěže mám, ovšem dnes vám žádné věci po něm nemohu nabídnout, koupil je všechny jeden dobrý zákazník.
Alise: Chick ?
Knihkupec: Ano, myslím, že se tak jmenuje.
Alise: Ten k vám již nikdy nic takového nakupovat nepřijde.
Alise otevře kabelku. Vytáhne kapesník, upustí jej na zem. Knihkupec se pro něj shýbne. Srdcerváč - hudba. Knihkupec padne mrtev. Alise vytahuje zápalky. Škrtne, oheň - projekce. Chce utéci, je zavřeno.
Alise: Pomoc !
Alise odchází za projekční stěnu. Oheň. Padá na zem. Hudba. Přichází Nicolas. Klekne si k Alise. Jeviště se zatmí
Chickův byt:
Pozpátku běžící text Partrovi přednášky, na zemi ležící Chick. Zvonek. Chick odchází. Přichází Strážce pořádku. Je slyšet jen rozhovor:
Strážce: Vaše jméno je Chick ?
Chick: Ano, co jsem provedl ?
(šustění papíru)
Strážce: Vymáhání daní u pana Chicka, s předběžnou exekucí. Výprask a přísná důtka. Celková exekuce spojená se zpleněním domácnosti.
Chick: Vždyť já daně zaplatím.
Strážce: Ano, zaplatíte je pak. Teď musíte dostat výprask, pořádný výprask, aby se lidé nepobouřili.
Chick: Já vám ty peníze dám hned.
Strážce: Jistě.
(otvírání zásuvek)
Chick: Kde jen ...
Druhý Strážce: Pozor šéfe !
Výstřely.
Colinův byt:
Chloé leží v posteli. Colin sedí vedle ní. Dialog se zaměstnavatelem:
Ředitel: Tak vy hledáte zaměstnání ?
Colin: Ano. Potřebuji hodně peněz pro Chloé, je nemocná.
Ředitel: Měl bych pro vás něco. Vyděláte si dost, ale práce to příjemná není.
Colin: Nevadí. Co to je ?
Ředitel: Budete roznášet špatné zprávy. Tady máte seznam. Podívejte se. Je na něm jméno a zpráva, kterou máte předat. Například dnes: ... pan Colin a zpráva smrt Chloé ...
Hudba. Je slyšet, jak Chloé těžce dýchá, najednou ji klesne ruka. Colin prudce vstane.
Colin: Chloé je mrtva !
Přichází pan Dědkan.
Dědkan: Já vím. Přišel jsem kvůli pohřbu. Kolik peněz na to chcete dát ?
Colin: Mám jenom dvacet doublezonů.
Dědkan: Tak to musíte mít obřad pro chudé.
Colin: Vždyť já jsem chudý ... a Chloé je mrtvá.
Dědkan: Prosím. Ale každý by se měl zařídit tak, aby se mohl dát slušně pohřbít, až umře. Tak vy nemáte ani pět set doublezonů ?
Colin: Ne, nemám, víte, co to znamená si říkat "Chloé je mrtvá" ?
Dědkan: Já už jsem na to zvyklý, na mne to nepůsobí. Škoda, bude to opravdu ošklivý odřad bez rakve. Je to od vás nechutné, že tak skrblíte.
Colin: Promiňte ...
Dědkan: Pojďte se mnou podepsat papíry.
Oba odcházejí, Colin klopýtá. Hudba. Vrací se pan Dědkan. Colin odnáší Chloé jevištěm.
Za Colinem přichází Isis. Sbírá květiny, pláče. Odchází jevištěm.
Myš probíhá bytem, do všeho naráží. V poslední chvíli uteče. Nemůže popadnout dech. Přichází Kočka.
Myš: Sotva jsem utekla. Nic nezůstalo.
Kočka: Abych řekla pravdu, moc mě nezajímáš. Jsem dobře živená.
Myš: Nezajímám tě, protože jsi ho neviděla.
Kočka: Co je s ním.
Myš: Je na břehu u vody. Čeká a když nadejde jeho chvíle, vkročí na prkno. Uprostřed zůstane stát.
Kočka: Nic zvláštního tam vidět nemůže, leda leknín.
Myš: Ano, čeká, až povyroste, aby ho zabil.
Kočka: To je nesmysl. Co z toho ?
Myš: Když jeho chvíle pomine, vrátí se vždycky na břeh a hledí na její fotografii.
Kočka: To vůbec nejí ?
Myš: Ne nejí. A je čím dál slabší a já už to nemohu snést. Jednoho dne určitě šlápne vedle.
Kočka: No, když je tomu tak, udělám, co po mně chceš.
Myš: Jsi hrozně hodná.
Kočka: Strč mi hlavu do tlamy a čekej.
Myš: Může to trvat dlouho ?
Kočka: Tak dlouho, než mi někdo šlápne na ocas. Potřebuji k tomu rychlý reflex. Ale neboj, nechám ocas natažený.
Myš se schoulí ke Kočce. Najednou se prudce zvedne.
Myš: Přiznej se, tys měla dnes k snídani žraloka ?
Kočka: Jestli se ti to nelíbí, tak můžeš zase jít. Takové vtipy nesnáším.
Myš: Nezlob se.
Opět se schoulí k sobě. Jeviště se zatmí. Hudba. Kroky.