5 Těžba v minulosti
Bývalý československý, dnes český uranový průmysl je poměrně mladým oborem, avšak má bohatou hornickou tradici. Již z období kdy psal Agricola své dílo 1494-1555 je znám smolinec, neboli smolný kámen. Předmětem vědeckého zájmu se stal Uran v roce 1789. Kovový uran se podařilo získat roku 1841. Těžba byla v Jáchymově zahájena v nevelkém objemu roku 1858. Zvýšeny zájem o uran vyvolal roku 1896 Henri Becquerel objevem radioaktivity uranu a o 2 roky později manželé Pierre a Marie Curierovi radium a polonium. Díky rychlému rozvoji průzkumných prací a nově nalezeným ložiskům zejména v Příbrami a Horním Slavkově došlo v letech 1946–1956 k výraznému nárůstu produkce. Nejvyšší těžby 3 036 tun uranu bylo dosaženo již ke konci padesátých let. V období let 1951 až 1955 vzrostla těžba ve srovnání s obdobím 1945 až 1950 desetkrát a v období 1956 až 1961 dokonce čtyřiadvacetkrát. Od počátku 60.let se těžba v podstatě stabilizovala na cca 2 700 tun uranu/ročně. K radikálnímu útlumu došlo po roce 1989 – po vyhlášení útlumového programu, kdy během 5 let poklesla těžba na cca 600 tun uranu za rok. Náš největší rudní rajón „Příbramský“ byl dlouhá léta našim největším dodavatelem uranové rudy, jeho zásoby se pohybovali kolem 50 000 tun uranu. Tímto se Příbramský uranový revír zařadil mezi největší v Evropě. Těžba tu byla ukončena v červnu 1992. Celková produkce uranu za období let 1945–2007 je více než 110 tisíc tun, čímž se Česká republika historicky řadí na 9. místo mezi největší producentské státy – za Kanadu, USA, Německo, JAR, Austrálii, Ruskou federaci, Kazachstán a Uzbekistán.
