ARCHITEKTONICKÉ STYLY | |
Úvod | |
Rozcestník |
Marketa Kornigová |
Základní znaky | |
|
|
| |
|
Název baroko zřejme vznikl z portugalského pérola barroca, což znamená „perla nepravidelného tvaru“.
Hlavní důraz je kladen na vnější dojem a ne na funkčnost a to i za cenu toho, že někde vznikla falešná brána, okno či dveře. Nejduležitější složkou barokní architektury je pohyb. Cílem u menších staveb, fontán, ale i soch, bylo jejich zachycení v nějakém pohybu. Poskytují s každým úhlem pohledu jiné zobrazení, jiný výraz a jinou podobu. V baroku se mazají hranice mezi architekturou, plastikou a malbou a díky tomu vznikala celistvá, umělecká díla. Technika práce zde nebyla důležitá, podstatný byl výsledek a hlavně dojem, jakým dílo působilo na lidi (na stropech místností se freskami vytvářela iluze kopulí atd.).
Baroko se snaží ohromit človeka, stavby vzbuzují pocit malosti a nicotnosti, což bylo považováno za správnou cestu k pokoře. Kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem.
Architekti této doby: Jan Blažej Aichl – známý jako Santini, Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi (Cheb – kostel sv. Kláry)
Za vrchol barokních úprav je považováno lázeňské a společenské středisko v údolí kolem Labe – Kuks. Areál tvoří lázeňské stavby, hostince, letohrádek, alej, fontány, špitál s dominantním kostelem od Giovanniho Battisty Alliprandiho.
Cheb: Barokní budova galerie byla postavena v letech 1723 - 1727 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho.
Základní znaky | |
| |
| |
|
Pozdní baroko (1735-1770/1790) je také nazýváno rokoko. Ve Francii má rokoko charakter samostatného slohu, v Evropě plynule navazuje na baroko. Toto označení pochází z francouzštiny – rocaille – ornamentální, zprohýbaný motiv připomínající ušní boltec. Tyto půvabné kudrlinkové ozdoby (vetšinou zlaté a nebo bílé) zdobí každou stavbu, stejně jako rostlinné motivy.