Události v pozadí
Barokní umění historicky odpovídá období vrcholného absolutismu, kdy panovník byl neomezeným vládcem, a době mocenských zápasů mezi státy Evropy. Jedná se tedy o směr ohraničený třicetiletou válkou (1618-1648). Baroko vládlo v Evropě mezi lety 1600 a 1750, tedy v 17. a 18. století. Do českých zemí se dostalo po třicetileté válce. Ta začala v roce 1618 druhou pražskou defenestrací a skončila vyčerpáním všech válčících stran, Vestfálským mírem roku 1648. Jednalo se o válku, jejíž příčinou byly spory mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání kalvinismu a luteránství. Neméně důležitou příčinou byl spor evropských zemí o nadvládu. Tato válka byla pro české země pohromou. Vyšly z války chudší sice jen o území Horní a Dolní Lužice, ale válka způsobila obrovský úbytek obyvatelstva a to jak svými boji, tak epidemiemi. České země na konci války byly připojeny k Habsburské monarchii. Následovalo tedy poněmčování, představitelé protihabsburského odboje byli popravováni a uskutečňovaly se nucené odchody lidí, kteří nebyli ochotni přestoupit na katolickou víru. (Černá, 2008) „Současně s rekatolizací k nám pronikl i barokní sloh a je paradoxem, že ačkoli byl Čechům vnucován, zakrátko tu zdomácněl a stal se určujícím pro podobu českých měst a vesnic.“
