Zrod barokní architektury
Baroko se zrodilo v Itálii v 17. století a odtud se rozšířilo do celé Evropy. Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Slovo baroko buďto vzniklo z portugalského slova pérola barroca, tedy perla nepravidelného tvaru, nebo z italského barocci, tj. podivný. Barocci i pérola barroca mají hanlivé vyznění. Ve středověku se termínem pérola barroca označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné.
Barokní umění má dvojí zaměření a to dynamické baroko a klasicizující baroko. Dále má dva odlišné směry, které byly odrazem dvou politických přístupů. Pro katolickou Evropu byla typická výstavba kostelů, paláců a klášterů, zatímco protestantský sever budoval shromažďovací síně pro obchod a domy pro obchodníky a statkáře.
Před barokem bylo renesanční umění, které se po pomyslném vrcholu kolem roku 1520 začalo vyčerpávat. Toto vedlo ke směru manýrismu, který je považován za přechodovou fázi mezi vrcholnou renesancí a barokem. Podstatou baroka je v podstatě obroda křesťanství. Snaží se tedy ohromit člověka. Stavby mají vzbuzovat pocit malosti, nicotnosti, a to bylo považováno za správnou cestu k pokoře. Kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem.
